Plemeno · FCI standard č. 140
Společenský pes z Ameriky, kterému se pro jeho kresbu říká americký gentleman. Standard ho popisuje jako živého, vysoce inteligentního psa s výbornou povahou — a přesně takový je i doma.
| Země původu | Spojené státy americké |
|---|---|
| Zařazení FCI | Skupina 9 — společenská plemena, sekce 11 — malí molossoidní psi, bez zkoušky z výkonu |
| Číslo standardu | 140, platné znění vydáno 28. 1. 2013 |
| Uznání FCI | definitivně 29. 1. 1955 |
| Určení | společenský pes |
| Hmotnost | tři kategorie: do 6,8 kg, 6,8–9 kg a 9–11,35 kg |
| Barva | žíhaná, tulení (seal) nebo černá, vždy s bílými znaky |
| Srst | krátká, hladká, lesklá, jemné textury |
Standard výšku v kohoutku neurčuje, pracuje s váhovými kategoriemi. Běžně uváděná délka života je zhruba jedenáct až čtrnáct let.
Standard je v tomhle bodě neobvykle stručný a přímý: bostonský teriér je přátelský a živý pes s výbornou povahou a vysokou mírou inteligence, což z něj dělá nesrovnatelného společníka. Za tou formulací stojí, že povaha u tohoto plemene není vedlejší vlastnost — je to jeho účel.
Výraz očí standard označuje za jeden z nejdůležitějších znaků plemene: má být pozorný a laskavý a prozrazovat inteligenci. V praxi to znamená psa, který chce být u všeho, co děláte, a špatně snáší, když u toho být nemůže.
Ve standardu je bostonský teriér veden jako společenské plemeno bez zkoušky z výkonu. To ale neznamená, že si s ním nemáte co dělat — jen že se po něm oficiálně nepožaduje pracovní zkouška.
S naší Jesikou chodíme na výstavy, na obrany, na coursing a na dog trekking. Bostonský teriér je znatelně atletičtější a v nohách delší než většina ostatních krátkonosých plemen, takže sport zvládá — s rozumem a s ohledem na počasí.
Celkový dojem je čtvercový a vyvážený. Standard požaduje kompaktního, pevného psa, který nesmí působit ani křehce, ani hrubě, a délka nohou má být v rovnováze s délkou těla.
Čtvercová lebka, plochá shora, bez vrásek, s výrazným stopem. Tlama je krátká, čtvercová a bez vrásek — a její délka nemá přesáhnout přibližně jednu třetinu délky lebky.
Oči jsou velké, kulaté, tmavé a daleko od sebe. Uši malé, nesené vzpřímeně, co nejblíže rohům lebky.
Tělo krátké a pevné, hřbetní linie rovná, hrudník hluboký a dostatečně široký. Ocas je nasazený nízko, krátký, rovný nebo zatočený, a nikdy se nesmí nést nad vodorovnou rovinou.
Pohyb má být jistý a rytmický, s přímým došlapem vpřed — standard u něj výslovně zmiňuje eleganci i sílu.
Uznávané jsou tři barvy, vždy s bílými znaky: žíhaná, tulení a černá. Souměrné rozložení bílé kresby je podle standardu obzvlášť charakteristickým rysem typického jedince.
Jiná zbarvení se narodit mohou, standardu ale neodpovídají.
Bostonský teriér je brachycefalické plemeno, tedy pes s krátkou tlamou. S tím souvisí většina zdravotních témat, která se u plemene řeší, a je férové o nich mluvit dřív, než si štěně pořídíte.
Krátká tlama znamená horší chlazení dýcháním. V létě se venčí ráno a večer, ne v poledne, a pes potřebuje mít stále k dispozici stín a vodu. Zúžené nozdry nebo prodloužené měkké patro mohou dýchání ztěžovat — standard proto u nosu výslovně požaduje široké, dobře otevřené nozdry.
Velké, kulaté a daleko od sebe posazené oči jsou pro plemeno typické, zároveň jsou ale zranitelnější. Hlídá se poranění rohovky a vysychání. Dědičnou zátěží je juvenilní katarakta, kterou způsobuje mutace genu HSF4 a která se dá spolehlivě vyloučit DNA testem.
U malých plemen se sleduje luxace patelly. Vyšetření provádí veterinář a výsledek se zapisuje ve stupních; naše Jesika má 0/0, tedy bez nálezu.
Vrozená hluchota se u štěňat nemusí poznat pouhým pozorováním, dá se ale objektivně změřit BAER testem. Testovat lze od 35 dnů věku, doporučuje se ale až kolem sedmi týdnů.
Pro plemeno jsou dostupné DNA testy na juvenilní kataraktu (HSF4), degenerativní myelopatii, hyperurikosurii, multifokální retinopatii CMR1, maligní hypertermii i na zkrácený ocásek. Od chovatele si nechte ukázat výsledky rodičů — a pokud je nemá, zeptejte se proč.
Rodinám s dětmi, lidem v bytě i domě, začínajícím pejskařům. Krátká srst bez podsady nevyžaduje prakticky žádnou údržbu a pes se snadno vozí s sebou. Je to chytré plemeno, které se učí rychle a rádo spolupracuje.
Nikomu, kdo hledá hlídače — bostonský teriér je k cizím přátelský a hlídat nebude. A nikomu, kdo by ho nechával samotného celý pracovní den. Je to pes vázaný na člověka a samota mu nedělá dobře. Také nepatří na zahradu: horko i mráz snáší špatně a jeho místo je uvnitř, s rodinou.
Ne. Jsou to dvě samostatná plemena s vlastním standardem. Bostonský teriér pochází z USA, FCI ho vede pod číslem 140 ve skupině 9. Je znatelně delší v nohách, lehčí a atletičtější stavby.
Standard výšku neurčuje, pracuje se třemi váhovými kategoriemi: do 6,8 kg, 6,8 až 9 kg a 9 až 11,35 kg. Váha dospělého psa tedy nepřesahuje 11,35 kg.
Srst je krátká, hladká a jemná, takže péče je minimální. Stačí občas přejet kartáčem.
V České republice je kupírování uší zakázané. Standard uvádí uši nesené vzpřímeně, přirozené i kupírované, ale to je formulace mezinárodní — u nás se psi nekupírují.
Ano, s ohledem na počasí a zátěž. S naší Jesikou chodíme na coursing, na obrany i na dog trekking. V horkých dnech se ale sport odkládá — přehřátí je u krátkonosých plemen reálné riziko.
Ozvěte se nám. Rádi vám o plemeni řekneme i to, co se do článku nevejde — a nebudeme vás přemlouvat, pokud usoudíme, že se k vám nehodí.
Popis plemene vychází z platného znění standardu FCI č. 140 pro bostonského teriéra (vydáno 28. 1. 2013, publikováno 24. 6. 2014), dostupného na webu Fédération Cynologique Internationale. Informace o dostupných genetických testech vycházejí z nabídky laboratoře Genomia a panelu Boston Terrier Disorder Panel laboratoře Animal Genetics, údaje o BAER testu z podmínek pracoviště ABClinic Brno.
